A chvilku bylo všechno krásný

1. května 2016 v 20:40
Po mé první noci strávené touláním se po ulicích, samozdřejmě kvůli němu, mi při nastupování o autobusu řekl že se ozve. No samozdřejmě že už při té cestě jsem sledovala jestli nepíše,,, docela mi ta zamilovaná naivita občas chybíNevinný.žádný Co si budeme povídat, samozdřejmě že mně nechal si tu zprávu pořádně počkat, no vlastně ani ne, ony ty dva dny nejsou drama, jenom jsem byla děsně nedočkavá. Pak se ozval, večer, v pondělí, okolo 8. večer.. normálně už bych asi nikam nešla, ale díkybohu za to, že to byla zima, tudíž jsme měli prázdniny, padal sníh, na náměstí byla spousta stánků s punčem a já jsem víc opilá než z punče, byla mimo z něj, Byl tak milej a trasotlivej, že sem nedokázala uvěřit tomu, co se o něm povídalo.. S odstupem času už vím, že každej kec, má nějakej ten základ pravdy, protože tyhle řeči se prostě někde brát musí, zvlášť to co kolovalo o něm, to si jen tak nevymyslíš,,, Teď to přiznávám, chodila jsem s klukem, kterej bral drogy, ale v tu dobu, jsem to nedokázala připustit ani sama sobě, natož abych poslouchala teď už vím že dobře míněný rady ostatních, byla jsem zamilová. Je zvláštní, že jsem ho zároveň milovala proto, jak byl záhadnej a vlastně tak trochu nezvladatelnej a to se mi líbilo, a zároveň jsem ho hrozně chtěla změnit. Nechtěla jsem ho měnit proto, že bych měla potřebu kontrolovat jeho život, ale proto, že jsem se o něj bála,,, a bohužel, oprávněně...Ále, o tom zas příště NerozhodnýRozpačitý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama