sex a drogy?

16. května 2016 v 15:48
Od tý doby co sem vám sem dala anketu, ve které jsem se ptala co za články by jste chtěli... nejvíc bodují drogy a sex, no tak proč troškařit když vám můžu nabídnout obojí najednou,, můj první sex na drogách. Dlouho předtím než k tomu došlo jsem přemýšlela jaký to je, i když teď mi to příjde divný, dřiv jsem se při sexu nedokázala tak nějak uvolnit, ne že by to bolelo nebo tak , spíš jakobych se styděla, nevadil mi sex jako takovej , vadil mi sex při světle, vadilo mi když jsem byla nahoře a kluk na mně koukal, vadil mi orál, prostě jsem jen tak ležela, koukala do stropu a nedokázala se uvolnit... no, a tak mně to napadlo.. co se zkusit prošlo připít, no a pro jistotu i trochu sjet,,, ale nevěděla jsem co zkusit tráva s chlastem mi dohromady nedělají dobře, no a když jsem o tom mluvila s kámoškou, poprvé jsem se dostala k poppers, pro ty co neví, je to nějaká bůhvíjaká sloučenina (určitě nic zdravýho, co si budem povídat) a uvolňuje to svaly.. jop, proto to používají při sexu hlavně gayové,, no, ale to je fuk,, díky tomu mezi jakýma lidma jsem se pohybovala nebylo těžký se k poppers dostat,, no, když jsem poprvé tu malou lahvičku otevřela a nadechla se, bylo to něco úžasnýho, novej, skvělej stav naprostýho uvolnění, fakt naprostýho když jsem se "probrala" do reality připadalo mi jakobych byla mimo hodiny, ale netrvalo to snad ani minutu,,, no když jsme se oba několikrát pořádně nadechly, byl to úplně novej svět, mohla jsem dělat cokoliv aniž bych se styděla za to jak vypadám co říkám, a hlavně mi už hlavou neběhaly ty otázky jako jestli se mu to líbí, jestli se mu líbím já,, no blablabla, prostě holčičí problémky.. Jen tak na závěr, ne že by sex na drogách byl ideálka, protože v tu chvíli si užíváš i to co by sis v životě ani nepředstavila, ale taky mám z toho docela výpadky, ne nijak dlouhý, ale když jsme se pak bavili o tom jak to bylo skvělý, tak mi občas ani nedošlo, že tohle jsem udělala, no a že tohohle jsem vůbec schopná… jo, a jinak kdyby jste mi chtěly říct že mi tenhle zážitek byl k ničemu, no, tak ne, díky tomuhle už si dokážu sex na plno užít, a ne ho protrpět se sklopenou hlavou :)
 

Jo, má holku

8. května 2016 v 20:40
A má ji dlouho. Proč mi to nevadí? .. Vždycky jsem si stála za tím, že od zadaných kluků ruce pryč, ale tohle je jiný. Jak jiný? Prostě mezi náma něco je,, a vždycky bylo, jen si to ani jeden nechceme přiznat. On má holku, já mám, no každou chvíli někoho (hah, opravdu nejsem vztahová..). Ale když jsme spolu sami, nechováme se jako kamarádi. Aby jste si neříkali co jsem to za mrchu, ták... ne, nikdy jsem s ním nespala,,, ale nadruhou stranu, ano, nějaká ta líbačka proběhla. A já byla vždycky zároveň hrozně naštvaná na něj i sama na sebe, ale i tak nějak šťastná, protože je nám spolu prostě fajn.. Už se mezi náma dlouho nic nestalo, naposledy na jeho narozeniny, a pak nám došlo, že to musíme utnout, ale pokaždé když se potkáme (jako včera večer) je mezi náma takový to napětí, když máte chuť se na někoho vrhnout.. možná jsem hloupá že se nesnažím ho získat, ale pořád mám tak nějak zafixovaný že to není kluk pro mně, protože pak chodím po městě vidím jeho holku a je mi jasný, že bych pak nemohla žít sama se sebou, protože, buďme upřímní, stejně bych s ním nechodila, protože jak jsem psala na začátku,, můžu mít kažkou chvíli někoho jinýho, chci mít každou chvíli někoho jinýho, protože pak je lehčí zapomínat a je tu větší pravděpodobnost potkat někoho,u koho nebudu muset přemýšlet jestli mi za to stojí, protože mi za to prostě BUDE státNerozhodnýNevinný

Neumím se zamilovat?

2. května 2016 v 19:23
Znáte to? Když víte, že nějakej kluk je prostě skvělej, ALE něco tomu chybí... A vy se i přes to, hrozně snažíte sama v sobě vyvolat nějaký ty city? Joo nejspíš jo,ale já to asi neumím. Potkala jsem už spousty kluků, ale asi jsem ještě nikdy nemilovala, je možný, že to neumím? Nebo že nevím, jak vlastně láska vypadá?..asi blbost co? Tohle určitě musím poznat až to přijde..jen to nepřichází, a já už jsem unavená z toho, že nevím proč. Jakobych reflexivně lásku odháněla, no ano, ale ne proto, že se bojím zklamání,nebo toho že by mne někdo odmítl. Jsem sama spokojená... Proč? protože vím, že mi nikdo nemůže ublížit... Ale já mám svobodu v tom,co dělám.. A nikdo,,,nikdo, mi to nemůže vyčítat :)

 


A chvilku bylo všechno krásný

1. května 2016 v 20:40
Po mé první noci strávené touláním se po ulicích, samozdřejmě kvůli němu, mi při nastupování o autobusu řekl že se ozve. No samozdřejmě že už při té cestě jsem sledovala jestli nepíše,,, docela mi ta zamilovaná naivita občas chybíNevinný.žádný Co si budeme povídat, samozdřejmě že mně nechal si tu zprávu pořádně počkat, no vlastně ani ne, ony ty dva dny nejsou drama, jenom jsem byla děsně nedočkavá. Pak se ozval, večer, v pondělí, okolo 8. večer.. normálně už bych asi nikam nešla, ale díkybohu za to, že to byla zima, tudíž jsme měli prázdniny, padal sníh, na náměstí byla spousta stánků s punčem a já jsem víc opilá než z punče, byla mimo z něj, Byl tak milej a trasotlivej, že sem nedokázala uvěřit tomu, co se o něm povídalo.. S odstupem času už vím, že každej kec, má nějakej ten základ pravdy, protože tyhle řeči se prostě někde brát musí, zvlášť to co kolovalo o něm, to si jen tak nevymyslíš,,, Teď to přiznávám, chodila jsem s klukem, kterej bral drogy, ale v tu dobu, jsem to nedokázala připustit ani sama sobě, natož abych poslouchala teď už vím že dobře míněný rady ostatních, byla jsem zamilová. Je zvláštní, že jsem ho zároveň milovala proto, jak byl záhadnej a vlastně tak trochu nezvladatelnej a to se mi líbilo, a zároveň jsem ho hrozně chtěla změnit. Nechtěla jsem ho měnit proto, že bych měla potřebu kontrolovat jeho život, ale proto, že jsem se o něj bála,,, a bohužel, oprávněně...Ále, o tom zas příště NerozhodnýRozpačitý

S hlavou zamotanou vínem..

28. dubna 2016 v 8:43
vycházím z klubu, pomalu scházím ty zrádný schody ven, očima kontroluju pevnou zem pod hohama, a když vidím že jsem bezpečně dorazila až k rovnému trávníku, teprve zvedám oči. Stál tam, stál tam ten kluk o kterým jsem si myslela že nikdy nebude můj. Jelikož moje "opilý já" je vždycky odvážnější než by mělo bejt, vykročila jsem si to jistou ač trošku rozhoupanou chůzí k němu. Jakoby to osud chtěl, jeho kámoš se kterým tam stál se najednou rozhodl odejít a vyklidit mi prostor k tomu, abych ho oslovila... "ahoj" začala sem originálně, no, spadl mi kámen ze srdce když s úsměvem odpověděl a přidržel mně abych na něj neupadla (holka na úrovni!), no povím vám, mám jediný štěstí že letím na kluky, kterým tohle připadalo roztomilý. Upřímně, kdybych byla kluk,tak mi to asi taky imponuje, ta možnost být pro tu opilou kočku hrdina,, no pokračujme v příběhu,, konverzace se ubírala zajímavým směrem, otázky typu "hej kočko, kolik si toho vypila? ... no po mý odpovědi "2 litry vína a asi 10 panáků" pochopil že to jak vypadám je ještě obdivuhodnej výkon, protože spousta slečen v tomhle stavu už jen leží v trávě a zvrací (díkybohu za žaludek po tátovy).. Po asi půl hodině kdy mně venku objímal, protože mi byla děsná zima, mi nabídl že se se mnou vrátí na ten koncert ze kterýho už sem plánovala jít domů když jsem na něj narazila, no, mohla jsem nesouhlasit? Asi mohla, ale to bych nebyla já. Při cestě zpět jsem byla jako v tranzu (napůl asi z něj a o zbytek se postaral chlast , a upřímně, asi i nějaká ta tráva) V klubu mně posadil vedle sebe na sedačku kde jsem se o něj opřela hlavou jak to dělávám vždycky, je to prostě úžasnej pocit vedle sebe někoho cítit. Zbytek večera je dost rozmazanej ale vím že končil při východu slunce, kdy mně doprovodil na můj první ranní autobus. Á jo, jestli se ptáte jestli proběhla první pusa, no, jak to říct, asi bych bez ní neodjela, takže to byla akce z mojí strany, ale jak se časem dozvíte, díky za to. Na to jakej to byl "frajer" vypadalo to, že se k tomu nerozhoupe. O tomhle zase jindy, ani jeho příběh z daleka nekončí...

milovala jsem ho.

27. dubna 2016 v 12:14
Milovala jsem ho takovýho, jakýho jsem si ho vysnila. Asi víte o čem mluvím, znáte kluka, a vlastně neznáte kluka? Řeči o něm na mně šly ze všech stran,, už tyhle řeči mi stačily k tomu abych věděla že tenhle kluk, nebude žádnej princ z pohádky. "Vždyť bere.." , "Vždyť ani není pěknej", no tak "k holkám se chová jak zmrd" --- ale vadilo mi to? no samozdřejmě že ne, něco mně k němu prostě táhlo, ikdyž jsem nevěděla co. Travila jsem spoustu času tím že jsem si přehrávala v hlavě naše potencionální rozhovory, naše poteocionální setkání, ale reálně? ten kluk ani nevěděl že existuju. Mlela jsem o něm často už jen proto, že lidi byly zvyklý na to, že je taková moje "tajná", "platonická" láska. Padaly názory jako "Vždyť on o tobě ani neví" , "a kdyby věděl ,nezajímala by si ho" , "a kdyby si ho zajímala, tak by to byla jenom chvilková záležitost, jako u něj vždycky" , no jo, sem hold holka s úžasným vkusem, co vám budu povídat. Časem jsem to už tak nějak nechala bejt, při občasných setkáních na koncertech jsem po něm občas hodila očko, nebo se usmála, ale už jsem neměla odvahu, na něj promluvit... říkala sem si, že to prostě nechám osudu... Nedokážete si představit moje potěšení když mně jednou na koncertě, v takovým tom davovým šílenství kdy milujete všechny okolo objal a po zbytek songu držel kolem pasu,,, já prožívala "životní sen" , a jemu asi běželo hlavou něco jako"že by ta buchta ušla" ... no alespoň jsem si to dlouhou dobu myslela,ale jak už tomu tak v mým životě bývá, tehle příběh se ještě pořádně zamotal, a tenhle kluk, mi v životě teprve udělal pořádnou paseku, a to ve chvíly, kdy už jsem si myslela že jsem z tý "lásky" venku.. ale o tom zase příště

osudovej kluk?

26. dubna 2016 v 9:30
tenhle příběh, už tu svůj začátek má, a myslím že je čas, se v něm trochu posunout. Už jsem vám řekla že s tímhle klukem došlo k mýmu poprvé.. ale jak?.. No pohádkový to nebylo.. Po čase co jsme se přestaly vídat, protože zrovna chodil s jednou slečnou a já už bych byla tak nějak "navíc", jsme se po jejich rozchodu potkaly na jedné akci, jen jsme na sebe koukaly a protože asi oběma bylo trapný na sebe mluvit, dělaly jsme jakoby nikdy nic nebylo, no a chlapec ten večer korunoval tím že jsem ho viděla se líbat s jinou holkou, ale jak už jsem popisovala, kvůli klukům nebřečím, a už vůbec ne, kvůli němu, takže jsem to nechala být, a hulváta to přepila takovým způsobem že jsem se domů nejspíš teleportovala protože cestu si absolutně nepamatuju a cesta pěšky vzhledem k vzdálenosti nepřipadala v úvahu ,, no ALE , jelikož tahle akce bývá pravidelně, za dva týdny jsem se tam značně posílená "kvalitním" vínem vydala zas, a podle všeho jsme byly vinaři oba protože jsme se tam s flaškou v ruce nějakou náhodou potkaly.. začaly jsme se bavit jakoby se nikdy nic nestalo, a my dva si nikdy neublížily ,, bylo to na chvilku zase všechno úžasný.. jakobych se vrátila zpátky do stavu zamilovaný 15ti letý holky kterou sem byla když sem ho viděla poprvý, no a podle všeho, on se do toho stavu vrátil taky. Tak jsme pily,, a pily, no a najednou se s práznou flaškou ptá "kdy jedeš domů?" ... "ve tři" odpověděla sem a viděla sem jak mu na tváři naskočil úsměv "no,já taky",,, hrozná romantika když zrovna v tu chvíli za náma vypustili ohňostroj, jo, mělo mi asi bejt jasný že takhle pěkný, to nemůže být navždy .. no přišla 3tí ranní a my společně svozem vyrazily domů,, vystupuju z autobusu a slyším "hej, chceš přespat u mně? jsem doma sám" věděl že to mám domů ještě daleko a muselo mu být jasný že kývnu.. celou cestu mně držel za ruku a až jsem se divila že nic nezkusil, až když jsme došli k jejich domu. Dal klíče do zámku, a najednou mně přitlačil ke zdi a začal mně líbat, bylo to jakoby mi tělem projelo tisíc jehel, ale tak nějak se mi to líbilo, odtáhl se a za ruku mně vedl dovnitř... Najednou bylo všechno děsně rychlý chodba,pokoj,postel, no a .. co vám budu povídat, že to bylo poprvé jsem mu neřekla, myslím že s tím díky mé minulosti ani nepočítal, ale ani nevím jestli to bolelo, naprosto jsem ignorovala cokoliv co by mohlo být špatně, myslela jsem jen na pocity co jsem v sobě rok našeho odloučení držela, tu lásku a nenávist dohromady.. Potom jsme si jen daly vanu a usnuly v objetí,,, No ale ranním probuzením s děsnou kocovinou tahle romantika končí, vzbudila jsem se a tak nějak na mně padl smutek, protože jsem věděla že mi dva nejsme zamilovaní, jen mladí a hloupí, vyskočila jsem z postele, posbírala kusy svýho oblečení po podlaze, napsala mu vzkaz, položila ho na stůl ať není vyvedenej z míry až se probudí, dala mu pusu na tvář a beze slova, mu zase na chvíli, zmizela z bytu a hlavně ze života ...

nemotej jim hlavu holka.

25. dubna 2016 v 9:35
Po tom co jsem za sebou měla první neopětovanou lásku, jako reflex najednou přišlo to, že jsem si řekla "když může být hajzl on, tak já přece taky můžu bejt mrcha!" . No řeknu vám, ideálka to nebyla, začala jsem si prostě užívat života jak se říká "plnými doušky". Začala jsem pít, zkusila nějakej ten fet, vymetala jsem všechny koncerty co byly poblíž a mohla oči nechat nechat na těch klucích s kytarama. Ani nevím co mně k těm kytarám tak táhne, ale asi 80% kluků se kterými jsem kdy něco měla, hrálí v kapelách na kytaru. Je to taková moje slabost, no co, každá máme nějakou. No, zpátky k příběhu, začala jsem chovat jako taková ta gruppie, já tomu teď s odstupem říkám prostě a jednoduše "kapelní děvky", holky co pro ty kluky nic neznamenaj, ale je jim to vlastně tak nějak jedno, protože oni pro ně vlastně taky nic neznamenaj, jde jim prostě jen o tom se s nima vyspat aby si pak mezi sebou mohly vykládat takový ty holčičí pindy, jakej byl dobrej a jakej ne , kterej ho měl velkýho a kterej ne... prostě pro život totálně nepodstatný věci, ale tou dobou mně fakt nezajímalo kterej z nich by se mnou měl děti, a se kterým bych byla ochotná jednou splácet hypotéku.. šlo prostě jenom o to, o kterým z nich jsem slyšela, že mi to bude stát za to. Jo byla jsem hloupá a naivní, ale tou dobou jsem se pohybovala jenom mezi holkama co to měly stejně, tudíž tu nebyla žádná kámoška co by mi řekla ať neblbnu a hledám lásku... moje kámošky by mi řekli něco jako "na lásku jsme moc mladý a moc sexy", v tomhle drogovým podsvětí je něco jako takový heslo "láska je pro ty, co nedokážou sbalit nikoho dalšího" .. to je ale blbost co? ,, no, jo, sice blbost ale neskutečná zábava. Zábava až do momentu, kdy to jeden z těch kluků začne brát vážně, vážněji než si to dokážeš vůbec ve snu představit, protože co si budem povídat , tobě šlo stejně celou dobu jenom o sex... ač je to neuvěřitelný, holka z toho stejně nakonec výjde jako mrcha. A nejhorší na tom je, že se mi to možná i líbilo :)

Jak jsem se naučila nebrečet..

24. dubna 2016 v 14:20
Spousta lidí už mi někdy řekla, že mně nikdy neviděli brečet, není to tím že bych byla naprosto necitlivý monstrum, spíš tím, že jsem měla období, kdy jsem brečela pořád, ale ne před lidma, a když už, určitě ne před každým. Nerada ukazuju lidem co je pro mně citlivý, co mně zraní. Je jako být nahá, být duševně nahá před někým, kdo to pak může kdykoliv vytáhnout ve chvíli, kdy je to to poslední co vás dělí od toho spadnout někam, odkud není cesty zpět. No, a jednou jsem asi hold neodhadla, komu moje city patří, a komu ne. Pokud jste četli první článek, tak tohle byl ten osudovej klučila, kluk s kytarou a hudbou v srdci, něco co mně neskutečně přitahovalo. No, a já se ta snažila být někým kdo přitahuje jeho.. znáte to. Nadbíhala jsem mu jak jsem mohla až jednoho dne po měsících přátelství s flaškou v ruce u kámoše na grilovačce mně vzl za ruku a vytáhl ze zahrady ven. Srdce mi bušilo, hlavou mi lítala jedna myšlenka za druhou a on se zeptal,, jestli se nechci projít. No samozdřejmě že jsem chtěla, čekala jsem co z něj asi vypadne ale to co se stalo, nikdy nezapomenu,,, řekl mi, konečně mi řekl co se děje u nich doma, že táta odešel, máma s ním nemluví, no a že teď skončil sám, protože odešel z domu ,,, na mozek 15ti letý holky toho bylo moc, jedna myšlenka za druhou, jak mu můžu teď pomoct, no, nejspíš to ani nešlo. Viděl, že to na mně bylo asi moc protože jsme seděli v takovým tom trapným, a zárověň osvobozujícím tichu, ve kterým vznikají ty nejlepší vzpomínky. Zvedla jsem hlavu, koukal na mně, a oba jsme věděli co příjde. No líp řečeno, spíš on věděl, pro mně to bylo něco naprosto novýho, ale věřila jsem mu, věřila jsem mu natolik, že jsem neřekla ani slovo. Pokud se ptate, jestli jsme tehdy spolu spali, tak ne... to bude zas jinej příběh, ale i tak to pro mně bylo něco zásadního. Ptáte se proč bych kvůli tomuhle večeru měla brečet? Způsobila to jediná věta, jedinej rozhovor, kterým tenhle článek asi ukončím..

on: víš co je na tomhle vlastně nejhorší?
já: ne?...
on: že se tohle nikdo nesmí dozvědět.

Ale nebojte se, tohle není konec našeho příběhu, tenhle kluk se proplítal mým životem roky, a svým způsobem jsem si jistá, že i proplétat bude :)
A důkaz toho, že tenhle kluk je fakt osudovej? je to právě on, se kterým po letech došlo i na moje poprvé..

we never had love , we just had sex

23. dubna 2016 v 20:56
A takhle to nějakou dobu fungovalo, byly jsme kamarádi co spolu spali. Hned po přečtení první věty nejspíš některé z vás přešla chuť číst dál, ale i když se to někomu zdá zvláštní, možná až nemyslitelné, mít sex jen tak, bezdůvodně, pro vlastní potěšení ... i já sama jsem si to kdysi nedokázala představit.. bylo na tom něco co mně k němu lákalo, ani nevím jak k tomu došlo, kdybych měla začít můj příběh od začátku, asi bych se dostala tam kam tenhle blog směřovat nechci, chci jen dostat z hlavy všechny ty kluky, kteří mi prolétli životem , chci vám převyprávět příběh holky, která ještě v devítce na základce myslela že o ni nikdy nikdo ani pohledem nezavadí, a toho jak se všechno najednou zvrtlo o letních prázdninách mezi základkou a střední, to jak jsem se zmenila já, má osobnost, i můj život, teď s odstupem času, když tohle někomu vyprávím, tak mi pak tvrdí že žiju život jako holka z americkýho filmu, co z hodný holčičky spadne k životu v undergroundu, no a hádejte proč.. no jasně, šlo tehdy o kluka, a o čem že bude tenhle blog? ... jestli čekáš milostnej příběh o chlapci co mi změnil život asi tě zklamu, tohle bude o všem co mi život v undergroundu přináší, a co že to je? teď to bude znít asi směšně ale sex, drogy a rock n´roll. Chceš vědět jaký to je toulat se po nocích, zkoušet nový věci a prožívat lásky na jednu noc, upřímně řečeno někdy jen proto, že ten kluk drží v ruce kytaru? . no tak to ti můžu slíbit, že budeš mít o čtení postaráno, dej mi vědět jak to vnímáš ty, mně a to co se snažím vypustit do světa , ať vím, jestli tyhle kecy vůbec někoho budou zajímat, nebo jsem právě zabila pár minut tvýho života :)

Kam dál