Dear diary .. (6)

15. února 2018 v 22:17
Chybí mi ten pocit, když jsem do tebe byla absolutně zblázněná, je to jakobych vystřízlivěla. Ty tvý chyby, který nejen že jsem si nepřipouštěla, milovala jsem je ... Najdu tohle ještě někdy? Vrátíš se mi ještě do života? Tyhle otázky mě stále neopouští, ikdyž ty jsi dávno pryč. Myslíš snad na mě taky někdy? Možná už jsi zapomněl, možná jsi dokonce rád, že je to pryč, že já jsem pryč. Možná se juž nedočkám tebe, ale snad...
se ještě dočkám toho pocitu ,
tý sladký, naivní
opilosti ...
 

Dear diary .. (5)

14. února 2018 v 19:55
Co je to se mnou, pocity, který neznám, kluk, kterýho neznám.
Řeči o lásce, touha po vášni.
Touha být tím, koho jsem vždy obdivovala, otevřít srdce, mysl.
Chci tvořit, psát, užívat chvil, tvořit vzpomínky.
Prosím, ukaž mi co je láska.


Dear diary .. (4)

13. února 2018 v 17:52
Jsi má touha, vášeň,
chci vedle tebe spát...
Nejlepší co mně potkalo.
most gorgeous piece of art.



 


Dear diary .. (3)

12. února 2018 v 20:59
Chci padat,
chci padat jen proto,
aby mě chytil dřív,
než stihnu dopadnout.

Chytí mě?
Možná.

Upustí mě znovu?
Určitě.

Už navždy,
budu padat...



Dear diary .. (2)

12. února 2018 v 19:00
Nikdy mně neomrzí koukat na lidi, koukat a objevovat ty krásný detaily a maličkosti, které oni nevidí, nebo nevnímají ...
tu pihu na jeho obličeji, ten úsměv, když vytahuje cigaretu, to jak sklopí oči,
ty krásný oči,
když ví, že se dívám.
Oh boy, I fuckin´miss ya´.

Dear diary.. (1)

11. února 2018 v 21:10
Tohle asi nebude kdovíjak zajímavé, nebo čtivé, ale je to jen pár stránek mýho deníku, který miluju a nechci ztratit. Enjoy



Je smutný, je hořkosladký myslet na to, že jsou to dva roky, že je to pryč. Co je, co mohlo být, ale zkrátka není. Je to dobře, je mi líp? Byla bych s ním sťastná? Nebo šťastnější? Netuším ...
Když si vybavím, jak mně láska k němu ničila uvnitř, protože ... nebylo jak mu pomoct, cítím sobeckou úlevu. Ale sakra, ten kluk pořád chybí a mně se začíná zmocňovat pocit, že toto neodezní. A já ani nechci, je snad možný se, v tomhle vyžívat? Cítím se jako 90´s unerground kid.
Pojď, znič mně, dovolím ti to ...


Neumím se zamilovat?

2. května 2016 v 19:23
Znáte to? Když víte, že nějakej kluk je prostě skvělej, ALE něco tomu chybí... A vy se i přes to, hrozně snažíte sama v sobě vyvolat nějaký ty city? Joo nejspíš jo,ale já to asi neumím. Potkala jsem už spousty kluků, ale asi jsem ještě nikdy nemilovala, je možný, že to neumím? Nebo že nevím, jak vlastně láska vypadá?..asi blbost co? Tohle určitě musím poznat až to přijde..jen to nepřichází, a já už jsem unavená z toho, že nevím proč. Jakobych reflexivně lásku odháněla, no ano, ale ne proto, že se bojím zklamání,nebo toho že by mne někdo odmítl. Jsem sama spokojená... Proč? protože vím, že mi nikdo nemůže ublížit... Ale já mám svobodu v tom,co dělám.. A nikdo,,,nikdo, mi to nemůže vyčítat :)


A chvilku bylo všechno krásný

1. května 2016 v 20:40
Po mé první noci strávené touláním se po ulicích, samozdřejmě kvůli němu, mi při nastupování o autobusu řekl že se ozve. No samozdřejmě že už při té cestě jsem sledovala jestli nepíše,,, docela mi ta zamilovaná naivita občas chybíNevinný.žádný Co si budeme povídat, samozdřejmě že mně nechal si tu zprávu pořádně počkat, no vlastně ani ne, ony ty dva dny nejsou drama, jenom jsem byla děsně nedočkavá. Pak se ozval, večer, v pondělí, okolo 8. večer.. normálně už bych asi nikam nešla, ale díkybohu za to, že to byla zima, tudíž jsme měli prázdniny, padal sníh, na náměstí byla spousta stánků s punčem a já jsem víc opilá než z punče, byla mimo z něj, Byl tak milej a trasotlivej, že sem nedokázala uvěřit tomu, co se o něm povídalo.. S odstupem času už vím, že každej kec, má nějakej ten základ pravdy, protože tyhle řeči se prostě někde brát musí, zvlášť to co kolovalo o něm, to si jen tak nevymyslíš,,, Teď to přiznávám, chodila jsem s klukem, kterej bral drogy, ale v tu dobu, jsem to nedokázala připustit ani sama sobě, natož abych poslouchala teď už vím že dobře míněný rady ostatních, byla jsem zamilová. Je zvláštní, že jsem ho zároveň milovala proto, jak byl záhadnej a vlastně tak trochu nezvladatelnej a to se mi líbilo, a zároveň jsem ho hrozně chtěla změnit. Nechtěla jsem ho měnit proto, že bych měla potřebu kontrolovat jeho život, ale proto, že jsem se o něj bála,,, a bohužel, oprávněně...Ále, o tom zas příště NerozhodnýRozpačitý

S hlavou zamotanou vínem..

28. dubna 2016 v 8:43
vycházím z klubu, pomalu scházím ty zrádný schody ven, očima kontroluju pevnou zem pod hohama, a když vidím že jsem bezpečně dorazila až k rovnému trávníku, teprve zvedám oči. Stál tam, stál tam ten kluk o kterým jsem si myslela že nikdy nebude můj. Jelikož moje "opilý já" je vždycky odvážnější než by mělo bejt, vykročila jsem si to jistou ač trošku rozhoupanou chůzí k němu. Jakoby to osud chtěl, jeho kámoš se kterým tam stál se najednou rozhodl odejít a vyklidit mi prostor k tomu, abych ho oslovila... "ahoj" začala sem originálně, no, spadl mi kámen ze srdce když s úsměvem odpověděl a přidržel mně abych na něj neupadla (holka na úrovni!), no povím vám, mám jediný štěstí že letím na kluky, kterým tohle připadalo roztomilý. Upřímně, kdybych byla kluk,tak mi to asi taky imponuje, ta možnost být pro tu opilou kočku hrdina,, no pokračujme v příběhu,, konverzace se ubírala zajímavým směrem, otázky typu "hej kočko, kolik si toho vypila? ... no po mý odpovědi "2 litry vína a asi 10 panáků" pochopil že to jak vypadám je ještě obdivuhodnej výkon, protože spousta slečen v tomhle stavu už jen leží v trávě a zvrací (díkybohu za žaludek po tátovy).. Po asi půl hodině kdy mně venku objímal, protože mi byla děsná zima, mi nabídl že se se mnou vrátí na ten koncert ze kterýho už sem plánovala jít domů když jsem na něj narazila, no, mohla jsem nesouhlasit? Asi mohla, ale to bych nebyla já. Při cestě zpět jsem byla jako v tranzu (napůl asi z něj a o zbytek se postaral chlast , a upřímně, asi i nějaká ta tráva) V klubu mně posadil vedle sebe na sedačku kde jsem se o něj opřela hlavou jak to dělávám vždycky, je to prostě úžasnej pocit vedle sebe někoho cítit. Zbytek večera je dost rozmazanej ale vím že končil při východu slunce, kdy mně doprovodil na můj první ranní autobus. Á jo, jestli se ptáte jestli proběhla první pusa, no, jak to říct, asi bych bez ní neodjela, takže to byla akce z mojí strany, ale jak se časem dozvíte, díky za to. Na to jakej to byl "frajer" vypadalo to, že se k tomu nerozhoupe. O tomhle zase jindy, ani jeho příběh z daleka nekončí...

milovala jsem ho.

27. dubna 2016 v 12:14
Milovala jsem ho takovýho, jakýho jsem si ho vysnila. Asi víte o čem mluvím, znáte kluka, a vlastně neznáte kluka? Řeči o něm na mně šly ze všech stran,, už tyhle řeči mi stačily k tomu abych věděla že tenhle kluk, nebude žádnej princ z pohádky. "Vždyť bere.." , "Vždyť ani není pěknej", no tak "k holkám se chová jak zmrd" --- ale vadilo mi to? no samozdřejmě že ne, něco mně k němu prostě táhlo, ikdyž jsem nevěděla co. Travila jsem spoustu času tím že jsem si přehrávala v hlavě naše potencionální rozhovory, naše poteocionální setkání, ale reálně? ten kluk ani nevěděl že existuju. Mlela jsem o něm často už jen proto, že lidi byly zvyklý na to, že je taková moje "tajná", "platonická" láska. Padaly názory jako "Vždyť on o tobě ani neví" , "a kdyby věděl ,nezajímala by si ho" , "a kdyby si ho zajímala, tak by to byla jenom chvilková záležitost, jako u něj vždycky" , no jo, sem hold holka s úžasným vkusem, co vám budu povídat. Časem jsem to už tak nějak nechala bejt, při občasných setkáních na koncertech jsem po něm občas hodila očko, nebo se usmála, ale už jsem neměla odvahu, na něj promluvit... říkala sem si, že to prostě nechám osudu... Nedokážete si představit moje potěšení když mně jednou na koncertě, v takovým tom davovým šílenství kdy milujete všechny okolo objal a po zbytek songu držel kolem pasu,,, já prožívala "životní sen" , a jemu asi běželo hlavou něco jako"že by ta buchta ušla" ... no alespoň jsem si to dlouhou dobu myslela,ale jak už tomu tak v mým životě bývá, tehle příběh se ještě pořádně zamotal, a tenhle kluk, mi v životě teprve udělal pořádnou paseku, a to ve chvíly, kdy už jsem si myslela že jsem z tý "lásky" venku.. ale o tom zase příště

Kam dál